Upeču vám něco dobrého! Zn. geologická přednáška zdarma

14. 3. 2016 | Janetta Halíková
Rubrika: Práce, Brigády | Doba čtení: 2,5 minuty

Jako každý „chudý student“ i já jsem přemýšlela, čím bych si při studiu finančně přilepšila. Pravidelně jsem kontrolovala servery zaměřené na brigády a práce pro studenty a vždy se zde objevovaly stejné nabídky. A jelikož vím, jak je mně, když mi někdo skočí ve městě před obličej a nabízí mi něco, co si koupit/objednat opravdu nechci, bylo mi jasné, že toto není možnost. A při celodenním studiu ani nebyla.

brigáda, podnikání, práce
brigáda, podnikání, práce
Po neúnavném a dlouhém hledání jsem se začala smiřovat s variantou, že každá práce by mi měla být dobrá. Nebudu si vymýšlet, jsem student. Po jednom takovém procitnutí jsem pocítila konečné smíření a rozhodla se, že si za tak moudré uvažování zasloužím něco dobrého. Tak jsem rozehřála čokoládu, máslo, smíchala se spoustou cukru a dala péct Brownies. Rodina mi je zkonzumovala dříve, než jsem si stihla vzít druhý kousek. A tehdy se zrodila myšlenka nabízet své dobroty více lidem, než jen sama sobě.
 

První pokusy

Každá objednávka byla ze začátku trochu boj. Všechno jde nádherně, rychle a lehce do té doby, než na tom opravdu záleží. Takže marcipán začal téct, korpusy se srážely a já vstávala ve čtyři ráno, jen abych si do postele vzala mísu s krémem a zahřála ho vlastním tělem, aby dosáhl té správné konzistence. Asi rok trvalo, než jsem dokázala udělat marcipán takový, aby vždy vycházel krásně vláčný na potah dortů, ale také dostatečně pevný na modelaci ozdob.
 

Geoložka – cukrářka?

Opravdový zlom přišel ve chvíli, kdy jsem na jedné sociální síti uviděla inzerát s nabídkou práce na překládání receptů z angličtiny. Poloviční úvazek. I přesto, že jsem měla sotva dva měsíce do státnic, jsem na nabídku odepsala. Jaká byla moje radost, když mi za tři dny přišel e-mail s komentářem, že jsem jedna z pěti vybraných k pohovoru.


To je úžasné…

Pohovor byl velice neformální a milý. Vesele jsme si s možným budoucím zaměstnavatelem notovali. Poté mi bylo oznámeno, že nemám být nervózní, že jsem byla přijata dřív, než jsem vůbec došla na pohovor. Ptala jsem se tedy na důvod. Šéf otevřel webovou stránku s mým profilem zasypaným fotkami zákusků a dortů, které jsem pekla. „Tohle“, řekl. „Tohle je naprosto úžasné. Nechcete mít vlastní cukrárnu?“
 

Nevzdávat se

A takhle vznikla a nyní i pokračuje myšlenka mého „záložního“ plánu B. Zatím nemám odborné vzdělání, ani žádné cukrářské kurzy. Vše zkouším sama v malé kuchyni v bytě, který obývají další 3 dospělí. Nadále si zachovávám pokoru a chladnou hlavu ke snu, který jsem si vymyslela. Díky svému koníčku jsem dostala práci, která mne velmi baví a jednou mi třeba pomůže i k té cukrárně.

Proto vám chci říci, ať se nikdy nevzdáváte svých snů, navzdory tomu, kolik lidí vám bude tvrdit, že není reálný a že jste blázni.
 

Na podobné téma

Pokladní: jako prodavačka na vietnamské tržnici

Zdravotníkem na letním táboře

Vytvořit AZ-kvízovou otázku není chvilková záležitost

Co dělají budoucí ekonomové přes prázdniny?