1. díl: Mimouniverzitní aktivity aneb soutěž Hledá se novinář!

10. 2. 2020 | Petra Němcová
Rubrika: Seriály | Doba čtení: 2,5 minuty

Pro všechny mladé nadšené lidi se zájmem o žurnalistiku uspořádal Člověk v tísni soutěž Hledá se novinář. Je mým potěšením říci, že jsem se jí mohla zúčastnit. Přináším vám taký svůj stručný deníček o tom, jak vše probíhalo. V prvním díle vám řeknu o co šlo a celý projekt vám popíšu. Novináři se totiž určitě nehledají letos naposledy.

zdroj: hleda.se
zdroj: hleda.se

Když člověk žádá o práci a napíše životopis, může si být jistý, že si ho přečte nějaký personalista. Nejen, že personalisty zajímá vaše vzdělání a jazykové znalosti, ale zajímají je i aktivity mimo školu. Jedné takové jsem se zúčastnila i já. I když nestuduji žurnalistiku, tak mě to vždy lákalo. Takže když na mě na Facebooku vyskočila nabídka na vzdělávací a soutěžní projekt Hledá.se moc jsem neváhala.

O co se jedná a co člověk musel pro postup do užšího výběru udělat?

Celý projekt funguje pod záštitou Člověka v tísni a Jednoho světa na školách. V minulosti již tři série tohoto pořadu proběhli, ovšem koncept byl malinko jiný. Na rozdíl od novináře se hledal leadr. Stačilo splnit pár základních podmínek. Člověku muselo být 18-25 let, je jistým předpokladem, že se zajímá o média a musel zaslat pár věcí.

Projít prvním výběrovým kolem nebylo tak náročné. Nebo alespoň takový z toho mám pocit teď zpětně. Vyžadovali po nás motivační dopis. Jak napsat ten správný se dočtete zde. Abychom prokázali alespoň lehkou zdatnost v novinařině, byla požadována reportáž. Jaká a v jakém formátu, to už bylo na nás. Já osobně volila psanou formu a téma, o kterém jsem byla přesvědčena, že zaujme. Psala jsem o Mistrovství ČR v počítačových hrách. To je na reportáž holky do soutěže poměrně neobvyklé, řekla bych. No a poslední věc byla fotka. To pro mě bylo asi ze všeho nejtěžší. Já a fotoaparáty a kamery se příliš v lásce nemáme. To se každopádně projeví ještě jednou, nebudu ovšem předbíhat.

Přihláška odeslána. Co teď?

Člověk pak už musel jen čekat a doufat. Pár dnů a ejhle. Email, že mám přijet do Prahy na vzdělávací část projektu, která bude probíhat dva víkendy. Na konci druhého víkendu více jak polovinu z vybraných vyřadí a z těmi postupivšími šťastlivci budou natáčet pořad na internetovou televizi Seznam. Výhodou toho všeho bylo i to, že jsme měli kompletně zařízenou stravu, ubytování i proplacenou dopravu. Prostě win-win. Tak jsem se začala psychicky připravovat, že poznám dalších 23 lidí se zájmem o žurnalistiku a že devět z nás se poté stane „internetovými hvězdami“. Jeden vítěz následně získá 30 000,- na stáž dle vlastního výběru.

První workshopy se uskutečnily poslední listopadový víkend. Zaměřoval se především na psanou žurnalistiku. Jeden workshop pak na rozhlasovou. Druhý víkend byl poté zaměřen na audiovizi. Většinu programu s námi absolvovali novináři z Hlídacího psa. Dále nás také navštívila Veronika Sedláčková nebo učitelé VOŠ publicistické.

Musím říct, že byl úžasný pocit vědět, že to, co se v dnešní době říká často o mladých lidech, jak jsou neaktivní, sedí jen u počítače a je jim vše jedno, o nás neplatí. Sedělo nás v místnosti 24 a všichni jsme chtěli v životě něco udělat a dokázat. A všichni byli skvělí. Každý jiný, ale každý něčím inspirativní.

[caption id="attachment_4595" align="aligncenter" width="5389"] Foto: Oliver Kamm[/caption]

A budeš teda na Seznamu soutěžit?

Zda budu soutěžit se dozvíte v dalším článku. Po workshopech nám totiž přišlo zadání. Natočte reportáž na sociální nebo politické téma. Na základě té potom rozhodne odborná porota, kdo postoupí dál. A tady začala teprve opravdová legrace a opět se potvrdilo, že já a kamera…moc nefunguje. A jak probíhalo rozhodování poroty? Postoupila jsem? A jaký je Janek Rubeš ve skutečnosti? O tom zase příště.

Na podobné téma

Pracovní dovolená na ostrově Rhodos

O stáž v jihlavském rádiu byl mezi studenty zájem

Pochybně si přivydělat prodejem kosmetiky

Bavilo ji bruslit. Teď trénuje krasobruslaře v Norsku