„Dělám, co miluju. A to je super,“ raduje se olympionička

/ROZHOVOR/ V rámci speciálu Práce snů přinášíme povídání s profesionální sportovkyní, která cyklistiku povýšila na profesionální povolání. Romana Labounková studuje Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity a už se účastnila i olympiády v Londýně.

/ROZHOVOR/ Tvrdí o sobě, že je momentálně spokojený člověk. Není se co divit. Cyklistka Romana Labounková se živí sportem a zažila díky němu atmosféru olympijských her v Lon­dýně. „Neměnila bych,“ říká třiadvacetiletá rodačka z Jeseníku. Absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity má ve sbírce například bronz z mist­rovství světa v bikrosu nebo zlato z mistrovství Evropy ve fourcrossu.

Jaké to je živit se sportem?

Splnil se mi sen. Dělám, co miluju, a zároveň si sportem vydělávám. Nedě­lám nic jiného, pouze studuju, protože myslím na budoucnost. Občas padám a zraním se. Kdybych už nebyla schop­ná pokračovat, můžu dělat něco jiného.

Opravdu se vám splnil sen?

Jasně a to je super. Jezdím už od šes­ti let, takže nějaký ten pátek. (úsměv) A od loňska jsem díky olympiádě v Centru sportu Ministerstva vnitra, kde dostávám regulérní mzdy, takže jsem placený profesionální sportovec.

Co musí člověk udělat, aby se živil sportem?

Za prvé jde hlavně o sport, který dělá. Fotbalisté hrají třetí ligu a jsou za to placení. U nás je to těžší. Když jde o olympijský sport, závodník se třeba posune do centra jako Dukla nebo pod Ministerstvo vnitra, která ho zaměst­nají. Ostatní disciplíny, které na hrách nejsou, mají problém.

Ovšem v profesionálním sportu nejde jen o zábavu, jak si někdy lidé myslí…

Trénuju dvoufázově, do toho studu­ju další obor, takže skoro nemám čas na nic jiného. Obětovala jsem večírky, protože by bylo lehkovážné každý den někam chodit. Ale neměnila bych, není to tak hrozná oběť. A díky sportu jsem se dostala na místa, na která se třeba někdo nedostane.

Vyděláte si na sebe?

Vydělávám docela slušně, ale náklady jsou velké. Když jsem nebyla profe­sionálně placená, spoustu věcí jsem si platila sama a jen jsem přežívala. Loni jsem se spojila se Sylvou Hřebíčkovou (odborná asistentka na Fakultě spor­tovních studií MU v Brně – pozn. red.) a pomohl mi přesun do centra sportu. Ohodnocení je hodně podmíněné vý­sledky a loni jsem byla třetí na mistrov­ství světa. Na medaile se hledí.

Jak jste si předtím zajišťovala peníze?

Pro mě byla výhoda, že jsem z Jeseníku, kde tolik sportů není. Tři roky mě do­tovala společnost, která se zabývá pro­vozováním automatů, ale se změnou loterijního zákona peníze přerozděluje a dostávám jen malý zlomek. Takže jsem závislá na platu a penězích od jed­né gumárenské firmy.

Sponzory obcházíte sama?

Jasně, všechno si musím oběhat. Snad jednou mě oslovil sponzor sám, ale takhle to v našem sportu nefunguje. Všechno jsem si sháněla sama a děkuju rodině, že mi pomáhala.

Pomohla účast na olympijských hrách?

Dostala jsem lepší smlouvu, i když to není žádný zázrak. Bikros u nás není tak známý jako ve světě, což je špatné. Lidi jím trochu opovrhují a těžko se shání sponzoři, protože ho neznají. Ke zlepše­ní moc nepomohly ani olympijské hry.

Jaká byla olympijská premiéra?

Byla to zajímavá zkušenost, zažila jsem mediální tlak, ale šlo o závod jako každý jiný. I když se super atmosférou, nor­málně na nás nechodí osm tisíc divá­ků. Bohužel jsem se před olympiádou zranila, takže jsem tam ani tak nejela závodit, jako spíš jen odjet. Extrémně mě nenadchlo, že jsem byla až ve dru­hé lajně.

Napadá vás někdy, že kariéra vrcholo­vého sportovce netrvá dlouho?

Každý rok si to uvědomuju víc. Poslední dobou mám smůlu na zranění a na za­čátku sezony to dost cítím. Po olympiá­dě jsem se jen léčila. Chci vydržet ještě tři roky do Ria de Janeira a doufám, že se tam dostanu. I když mi bude se­dmadvacet, což už je věk. (smích)

Zůstanete u sportu?

Studuji Fyzioterapii, takže se může stát, že u něj zase skončím. Nebo budu ně­kde jinde, ale fyzioterapii se chci v bu­doucnu věnovat.

„Musíte v prvé řadě makat, mít trochu sportovního talentu a hlavně štěstí. Když se všechno sejde, můžete doufat, že někdy budete úspěšní a budete se sportem živit.“

VIZITKA
Bc. Romana Labounková
profesionální sportovec
Centrum sportu Ministerstva vnitra
www.romanalabounkova.com

Fakulta sportovních studií MU
Regenerace a výživa ve sportu,
Fyzioterapie
Brno
Vrcholově je v oboru 6 let.

Jdi pracovat! 01/2013 ke stažení

Na podobné téma

Stovkomat – patří budoucnost mikroslužbám?

Praxe je základ života žurnalisty

„Atmosféra a pohoda je polovina úspěchu,“ míní sommmelier

Brigáda v call centru: ano, nebo ne?