Povinná žurnalistická praxe není nuda

22. 7. 2016 | Klára Bečáková
Rubrika: Seriály, Dopisy z prázdnin | Doba čtení: 2,5 minuty

Prázdniny lze prožít i jinak než lelkováním u moře na pláži. Stáž v deníku mi nejen konečně ukáže, jak to v médiích opravdu chodí, ale získám také cenné zkušenosti do budoucnosti. Navíc mi pomůže v budoucím uplatnění se na trhu práce. A to stojí za to.

žurnalistická praxe, povinná praxe, fss muni
žurnalistická praxe, povinná praxe, fss muni
Každý student žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně ví, že aby se mohl dostat k vysněnému titulu Bc., musí zvládnout těžkou zkoušku v podobě tříměsíční praxe v rádiu, televizi či tisku. Profilace je čistě na studentech, ale v případě volby rádio a televize či musíte samozřejmě ve škole ještě předtím zapsat přípravné předměty. Mě vždycky nejvíce táhlo psaní, proto jsem se k němu přiklonila i v tomto případě. Ačkoliv rádio bych taky někdy určitě chtěla vyzkoušet.
 

Kdy začít hledat praxi?

Ideální čas začít se porozhlížet po nějakém volném místu nastává tak zhruba tři čtvrtě až půl roku v předstihu. Máte alespoň rezervu – co kdyby se náhodou něco nevydařilo dle představ. A ono se opravdu nevydaří. Minimálně v Brně je na pozice v tisku obrovská tlačenice a co si budeme povídat – vyberou jen ty nejlepší. Proto je nutné počítat s tím, že budete muset rozeslat žádostní o praxi více než jednu. Nakonec to přeci jen vyjde a někde vás vezmou. Teď už jen domluvit datum nástupu a je to. Máte z části vyhráno.

Svou praxi jsem si nakonec domluvila v ostravské Mladé frontě DNES. Proč až tam, když studuju v Brně? Nejen, že jsem na osazenstvo redakce slyšela samé pochvaly, ale ani to ze svého trvalého bydliště nemám moc daleko. Z prvního dne jsem však měla opravdu strach. Představovala jsem si, jak přijdu a už ve dveřích dostanu za úkol do večera zpracovat otvírák a dva trojáky a okamžitě mě vyhodí.

Realita byla naštěstí úplně jiná. V redakci jsem se seznámila se skvělým týmem. S čímkoliv jsou ochotní mi poradit, nemusím se proto stydět se na něco zeptat. Trochu mě však mate, že i po měsíci, co tady jsem, stále potkávám nové a nové zaměstnance. Články píšu tím nejlepším možným způsobem – od nejjednodušších po ty složitější. Nejvíce jsem se začátku cvičila krátké zprávy, tzv. krátce. Teď už pracuji i na něčem větším, například celostránkové příloze o tipech na prázdninové výlety po Moravskoslezském kraji.

Takový normální den

Každý den vypadá dost podobně. Ráno dorazím do redakce a první je na řadě porada. Na ní redaktoři debatují, kterému tématu je dobré se aktuálně věnovat a co se stalo nového, o čem by čtenáři měli určitě vědět. Dostanu přidělenou práci a jdu si sednout za svůj počítač. Projedu si policejní a hasičské svodky a nejnovější tiskové zprávy. I redaktoři mi přeposílají aktuality. Ty dávám dohromady a přesouvám se k většímu článku, na kterém budu po zbytek dne pracovat. Prohledávám internet a snažím se najít kontakty na kompetentní osoby, které by mi k danému tématu mohly něco zajímavého povědět.

Posílám e-maily nebo telefonuju. Nevýhoda je, že velké množství lidí má v letních měsících dovolenou, odpovědi se tak často vůbec nedočkám a sehnat dobrý zdroj mi pak trvá pěkně dlouho. Jak mi ale v redakci řekli – je potřeba obrnit se trpělivostí. Ne vždy k vám také na druhé straně sluchátka budou milí a příjemní, ne vždy s vámi budou jednat v rukavičkách. Důležité je zachovat chladnou hlavu a jednat sice neoblomně, ale za každou cenu slušně.

Práce novináře mě zatím velmi baví a na rozdíl od všech ostatních brigád, co jsem kdy vyzkoušela, mě i naplňuje a rychle mi utíká. Výhodu oproti jiným pracím má žurnalistika i v tom, že ji můžete dělat odkudkoliv, kde je přístup k internetu.

Na podobné téma

Jeden výlet a je z něj ředitel cestovky

Jak využít léto ve prospěch své kariéry?

Pořádání (nejen) prázdninových akcí

Práce na letním táboře není pro lenochy