„Zkus au pair,“ říkali. „Je to super zkušenost,“ říkali. A tak i já jsem se rozhodla chytnout příležitost za pačesy a vydat se na 7 týdnů do Španělska, abych si ten parádní zážitek vyzkoušela na vlastní kůži.
Na serveru Workaway jsem si našla super rodinku. Po pár e-mailech a videocallech jsme si pomyslně plácli. Nakonec jsem ještě obdržela video jejich krásného domu, abych viděla, do čeho jdu. A tak jsem vyrazila na svoji pouť plna očekávání.
Nová rodina
Tátovi, který si myslel, že je hlavou rodiny, je 50 let. Mámě, která sice nebyla hlavou rodiny, ale bez ní by to nefungovalo, je 46 let. A pak mají dvě děti. Devítiletého syna a jedenáctiletou dceru.
Myslela jsem si, že největší problém bude mladý fotbalista, ale nakonec jsme si hodně rozuměli. Zato malá ďáblice mi pěkně zatápěla, dělala naschvály, anebo naopak byla až moc přítulná. Chvíli jsem si říkala, jestli nemá rozdvojenou osobnost. Neměla. Začínala být jen v pubertě. Často se vztekala, urážela, křičela, všechno jí trvalo neskutečně dlouho a skoro nic nejedla. Nejednou mi jejich taťka řekl: „Jestli nechceš mít v životě problémy, neměj děti.“ Naznačoval i možnost vasektomie. Opravdu taťka roku.
Dům „bez oken“
Když jsem vešla do jejich domu, byl už večer. Prošli jsme dům a na první pohled bylo vše tak, jak na videu. Paráda. Vlastní koupelna, pokoj. Pohodička. Těšila jsem se, jak si zapálím vonnou svíčku a budu si číst. Omyl, děvenko! „Svíčky jsou moc nebezpečné, to u nás nepoužíváme.“
Ráno mi bylo řečeno, žaluzie vytahujeme, jen když je vypnutý alarm (ten byl zapnutý ale téměř pořád). Aby rodinka šetřila peníze, vymyslel táta inženýr skvělý systém. Na všechna okna i prosklené dveře na terasu se dávaly polystyrény. Prý tak neutíká teplo, proto nemusí topit. Krásný výhled do údolí jsem tak viděla jenom ráno, když se zrovna rychle mohlo větrat.
Zdravá životospráva
Zdravá strava se může zdát dražší a možná méně zábavná, hlavně pro děti. Ale Španělsko, země čerstvých ryb, ovoce i zeleniny, k tomu úplně vybízí. Jenže i tady byl kámen úrazu.
Snídal každý to, co chtěl. Byla to taková forma švédského stolu. Holčina měla problém vůbec něco sníst. Když už, tak kafe bez kofeinu a k tomu sušenky, croissant s Nutellou, toast s Nutellou, nebo cokoliv s Nutellou. Vše ideálně hodně osladit. Mladší dítko by naopak snědlo úplně všechno ve dvou porcích. Svačiny tvořily většinou nějaké paštiky s pečivem, sušenky nebo rohlík s tabulkovou čokoládou.
Obědy byly katastrofa. Rodinka si oblíbila friťák. Po třech dnech jsem rezignovala a přešla na saláty. Každý den smažené jídlo a k tomu smažená příloha. Výjimku tvořila třeba cizrna nebo brokolice jako příloha. Ale aby si to děti vynahradily, tu zdravou chuť zeleniny a luštěnin zajedli brambůrkami (se slaninkou). Měla jsem strach, že umřu na cholesterol.
Španělé jsou zvyklí mít po každém jídle dezert. Dezertem však chápou nejčastěji jogurt, ovoce nebo zmrzlinu. Ani naše rodinka nebyla výjimkou. Jogurtů bylo v ledničce vždy víc, než dokázali sníst. Doslova. Často se pak stávalo, že nejeden jogurt byl pár týdnů po datu spotřeby. O šlehačce nemluvě.
Na všem hledej něco pozitivního
Co říct závěrem. Byly dny, kdy jsem si přála to všechno vzdát a zkrátka odejít. Chvílemi to bylo i horší, než jsem uvedla. Musím ale říct, že tam byly i světlé chvilky, kdy jsme se dobře bavili, hráli si, smáli se a ten volný čas si perfektně užili.
Učila jsem se španělštinu i procvičila si čtení v katalánštině. Rozmluvila jsem se anglicky a zopakovala si zlomky a slovní úlohy v matematice. Porovnala jsem školství ve Španělsku a v Česku. Musím říct, že španělský systém se mi moc nezamlouvá. I když jsou žáci vedeni víc k výuce jazyků než u nás. Občas si říkám, zda bych znovu vyjela, kdybych věděla, do čeho jdu. Asi ano, člověka to naučí překonávat životní překážky a naučí se hodně sám o sobě.
