O studijní cestě na sever

11. 1. 2016 | Externista
Rubrika: Vzdělávání, Studium | Doba čtení: 2,5 minuty

Sedím u otevřeného okna a hledím na směsici strmých skalnatých hor a konečně dorazivšího jara. Úpatí hory obepíná fjord. Počasí je na koupání, voda nebude asi nikdy. Je začátek května a mně začínají prázdniny po studijním pobytu Erasmus v Norsku.

Erasmus, norsko, přírodovědecká fakulta
Erasmus, norsko, přírodovědecká fakulta
Asi před rokem a půl jsem zažil sérii několika těžkých týdnů a cítil jsem, že potřebuji změnu. Nechtěl jsem změnit věci kolem sebe. Spíš jsem se chtěl změnit sám, samo sebou k lepšímu. A jednou v noci, než jsem usnul, prohlásil jsem rezolutně, že pojedu na Erasmus. Bylo mi jedno kam, ale věděl jsem, že to udělám, a už ono rozhodnutí samo o sobě mi spravilo náladu a život byl zase fér.
 

Výjezdu předchází vyřizovací maraton

To už jsem měl to nejtěžší za sebou, poněvadž dokopat se k takovému duševnímu přesvědčení mi připadalo ještě před pár lety takřka nemyslitelné. Nicméně ke kýženému cíli zbývala ještě dlouhá cesta. Delší byla spíše svou psychickou náročností nežli trváním. V pravdě nastalo mnohé vyřizování, které však při zpětném pohledu uletělo jako voda. Bylo nutné si vykoumat, s kterými zeměmi/ univerzitami má náš Ústav Antropologie studijní smlouvy, neboť toto se liší ústav od ústavu. Podvědomě jsem vyloučil lákavé Slovensko a u zbylých zemí jsem zvažoval pro a proti.

Priority byly vycestovat pryč, zlepšit si cizí jazyk, poznat nové lidi, rozdílné studijní možnosti a především krásy jiných zemí. Nakonec mi zbývalo Portugalsko, kde byla výuka v portugalštině, kterou žel neovládám, a Norsko celé v angličtině. Ačkoliv preferuji slunce a teplo, vsadil jsem na sever. Následovaly všemožné přihlášky, motivační dopisy, výběrová řízení, dojemná korespondence se zahraničím spolu s nekonečným čekáním na odpověď z tamtéž a velká nejistota, bude-li vše fungovat, jak by si bylo přáno.

Veškerá nervozita, která mě u celého toho snažení věrně doprovázela, však byla zbytečná. Pakliže splníte stanovené termíny a projdete výběrovým řízením, vše dobře dopadne, ač vás mnozí činitelé budou napínat vyřizovacím otálením. Vytyčený cíl se nakonec vyloupne tak nějak sám od sebe a vy ani nevíte, že už jste jednou nohou v cizině, alespoň na čtyři měsíce, ne-li rovnou na rok.

A tak jsem teď už nějakých devět měsíců v malebném přímořském Bergenu, ve městě, které je něco mezi Brnem, Alpami a Středomořím a přitom je úplně jiné, vlastní a osobité. Jednotlivé erasmové lokality se značně liší, ale tím, že s nimi mám bídnou zkušenost, povyprávím toliko o Norsku, ale pokusím se i zobecňovat.


Jiný kraj, jiný mrav, jiné ceny

Mnoho zemí, do nichž MU vysílá své studenty, je dražší než Česká republika. V případě Norska je to ve většině případů skoro přesně třikrát, což může vyvolat jemný šok a mimořádnou chuť konzumovat výtečné těstoviny ozdobené kečupem. Našince pak obzvlášť raní, když nazná, že 0,4 l místního nedobrého nepěnivého piva se studentskou slevou vychází v přepočtu dokonce na astronomických 180 Kč.
Pakliže příchozí student není notorický alkoholik nebo restaurační labužník, valnou většinu nákladů, včetně ubytování, pokryje stipendium. Imaginaci v šetření stipendijních peněz se meze nekladou a mnozí na Erasmu dokonce vydělají nějakou tu korunu na podporu zchudlých rodin doma.
Druhou podstatnou věcí jsou studia, přece jedete do zahraničí studovat, že ano. V mžiku zjistíte, že škola není náročná. Buď je to tím, že MU je škola značné úrovně a náročnosti, nebo tím, že zahraniční univerzity tuší, že mezinárodní studenti se k nim přijeli spíše rekreovat, než učit, což se ale skutečně odráží v nižší úrovni studií, než bych kupříkladu já očekával. Pro mě to bylo vlastně i zklamáním, ačkoliv jsem měl více času sám na sebe a na poznávání Norska, čehož se lituje jen těžko. Podobné dojmy vyjádřili i kamarádi, kteří studovali přes Erasmus na jiných místech v Evropě, pročež buďte spíše zdrženliví s očekáváními vysoce kvalitních studií.
 

Erasmus přináší nová přátelství

Poslední z nejdůležitějších prvků zahraničního studia je prvek volnočasový. Zde přichází problém, protože dochází slova. Nebo by i byla, ale bylo by jich příliš mnoho. Začne to s lidmi z celého světa, přívalovou vlnou inspirace, která mě osobně pohltila a tuším, že i přetvarovala. Pokračuje to poznáváním okolí, blízkého, dalekého, společnými výpravami za dobrodružstvím a tajemstvími neznáma. Končí to zase s lidmi.
Mám spoustu nových kamarádů, některých snad na celý život. Zbývá otázka, dokážu-li ze vší té zkušenosti vytěžit dost, abych si mohl lítat i po návratu do reality.

S přispěním Ondřeje Sitka.
 

Na podobné téma

I dvou titulů lze dosáhnout pod heslem „carpe diem“

Rozvoj softskills: při hledání zaměstnání se vyplatí

Doklad o jazyku se vyplatí

Informovaní jsou o krok vpřed: získejte přehled o trhu práce na veletrhu JobChallenge