Technické vs. humanitní vzdělání na trhu práce

Jak poznáte absolventy různých vysokoškolských oborů? Ten technicky vzdělaný se ptá: „Jak to funguje?“ Ekonom: „Kolik to bude stát?“ A absolvent humanitních studií: „Dáte si k tomu i hranolky?“ Jako vtip pro zasmání je to nejspíše docela pěkné, ale s realitou na současném trhu práce v Česku to má společného poměrně málo.


Nevím, jak a proč tenhle mýtus, že se humanitně zaměřeným absolventům dlouhodobě nedaří najít práci „v oboru“, vlastně vznikl, ale dosud se pevně udržuje, ač ho zpochybňují i oficiální statistiky Úřadu práce v ČR. Ano, absolventů humanitních oborů je na „pracáku“ o něco málo více než „inženýrů“, kupodivu tam ovšem zůstávají mnohem kratší dobu a odcházejí do práce, popřípadě se na ÚP ani nehlásí a místa si nacházejí častěji sami.
 
Některé pobočky úřadu práce dokonce hlásí rostoucí množství „ajťáků“, to znamená osob, které mají vzdělání v obru informačních technologií, ale nemohou najít vhodnou práci. Onen velký boom v oboru IT je dávno minulostí, řada velkých firem propouští a znalosti počítačů jsou stále rozšířenější, takže nejeden počítačový expert je zkrátka „přebytečný“.
 

Co vlastně znamená práce v oboru?

Nevýhodou technického vzdělání je totiž jeho leckdy příliš úzké zaměření, zatímco absolventi humanitních oborů (včetně často vysmívané filozofie nebo politologie) mívají v tomto smyslu nejedno „eso v rukávu“. Jejich vzdělání je širší, týká se jednání s lidmi, fungování společnosti a velkých systémů a vede je k originálnímu myšlení.
 
Mnoho manažerů, personalistů, analytiků, pracovníků marketingu či plánovačů se proto může chlubit titulem z některé filozofické či sociálně-vědní fakulty. A ačkoli se ve své práci nemusí přímo věnovat hledání smyslu života nebo fungování politických stran, pracují na místě, které se týká lidských a společenských záležitostí. A pokud budeme zaměření jejich vzdělání chápat opravdu komplexně, pak samozřejmě našli práci „v oboru“.
 

Nejen znalosti, ale i styl myšlení


Logicky se vnucuje otázka, proč to tak je. Jako student, který prošel technickým i humanitním vzděláním, možná odpověď znám. Výuka technických oborů je daleko více exaktní a pravidla jsou striktnější. Žádají se dokonale přesné „materiální“ výsledky, které odpovídají zavedeným normám. V humanitních oborech jsou zákonitosti mnohem volnější, studenti jsou pobízeni ke kreativitě a riskování, pravidla nejsou tak „tvrdá“.
 
Těch pět let studia pak „hotového“ inženýra či magistra samozřejmě ovlivní, pokud jde o jeho přístup k problémům a výzvám na trhu práce. Humanitně vzdělaný absolvent bude určitě jevit větší ochotu se adaptovat, vyzkoušet „něco nového“ a najít místo, kde využije třeba jen menší část obsahu vzdělání, ale zato hodně z jeho stylu myšlení.
 
Tady zřejmě leží ten největší „kámen úrazu“ pro mnohé technicky vzdělané lidi. Sice vychází ze školy „nabití“ exaktními znalostmi, ale někdy jim chybí schopnost myslet a jednat tak, aby své vědomosti uplatnili. Práce se neodehrává ve vzduchoprázdnu, ale v lidské společnosti. To je naopak výhoda absolventů humanitních studií, protože na pobyt a fungování ve společnosti je může jejich studium mnohdy připravit kvalitněji.

Na podobné téma

Jak se spolčit na Filozofické fakultě

Nebojte se zeptat, apeluje doktorandka

Doklad o jazyku se vyplatí

Jazyky minulosti a budoucnosti. Co si vybrat?