Technické vs. humanitní vzdělání na trhu práce

Jak poznáte absolventy různých vysokoškolských oborů? Ten technicky vzdělaný se ptá: „Jak to funguje?“ Ekonom: „Kolik to bude stát?“ A absolvent humanitních studií: „Dáte si k tomu i hranolky?“ Jako vtip pro zasmání je to nejspíše docela pěkné, ale s realitou na současném trhu práce v Česku to má společného poměrně málo.


Nevím, jak a proč tenhle mýtus, že se humanitně zaměřeným absolventům dlouhodobě nedaří najít práci „v oboru“, vlastně vznikl, ale dosud se pevně udržuje, ač ho zpochybňují i oficiální statistiky Úřadu práce v ČR. Ano, absolventů humanitních oborů je na „pracáku“ o něco málo více než „inženýrů“, kupodivu tam ovšem zůstávají mnohem kratší dobu a odcházejí do práce, popřípadě se na ÚP ani nehlásí a místa si nacházejí častěji sami.
 
Některé pobočky úřadu práce dokonce hlásí rostoucí množství „ajťáků“, to znamená osob, které mají vzdělání v obru informačních technologií, ale nemohou najít vhodnou práci. Onen velký boom v oboru IT je dávno minulostí, řada velkých firem propouští a znalosti počítačů jsou stále rozšířenější, takže nejeden počítačový expert je zkrátka „přebytečný“.
 

Co vlastně znamená práce v oboru?

Nevýhodou technického vzdělání je totiž jeho leckdy příliš úzké zaměření, zatímco absolventi humanitních oborů (včetně často vysmívané filozofie nebo politologie) mívají v tomto smyslu nejedno „eso v rukávu“. Jejich vzdělání je širší, týká se jednání s lidmi, fungování společnosti a velkých systémů a vede je k originálnímu myšlení.
 
Mnoho manažerů, personalistů, analytiků, pracovníků marketingu či plánovačů se proto může chlubit titulem z některé filozofické či sociálně-vědní fakulty. A ačkoli se ve své práci nemusí přímo věnovat hledání smyslu života nebo fungování politických stran, pracují na místě, které se týká lidských a společenských záležitostí. A pokud budeme zaměření jejich vzdělání chápat opravdu komplexně, pak samozřejmě našli práci „v oboru“.
 

Nejen znalosti, ale i styl myšlení


Logicky se vnucuje otázka, proč to tak je. Jako student, který prošel technickým i humanitním vzděláním, možná odpověď znám. Výuka technických oborů je daleko více exaktní a pravidla jsou striktnější. Žádají se dokonale přesné „materiální“ výsledky, které odpovídají zavedeným normám. V humanitních oborech jsou zákonitosti mnohem volnější, studenti jsou pobízeni ke kreativitě a riskování, pravidla nejsou tak „tvrdá“.
 
Těch pět let studia pak „hotového“ inženýra či magistra samozřejmě ovlivní, pokud jde o jeho přístup k problémům a výzvám na trhu práce. Humanitně vzdělaný absolvent bude určitě jevit větší ochotu se adaptovat, vyzkoušet „něco nového“ a najít místo, kde využije třeba jen menší část obsahu vzdělání, ale zato hodně z jeho stylu myšlení.
 
Tady zřejmě leží ten největší „kámen úrazu“ pro mnohé technicky vzdělané lidi. Sice vychází ze školy „nabití“ exaktními znalostmi, ale někdy jim chybí schopnost myslet a jednat tak, aby své vědomosti uplatnili. Práce se neodehrává ve vzduchoprázdnu, ale v lidské společnosti. To je naopak výhoda absolventů humanitních studií, protože na pobyt a fungování ve společnosti je může jejich studium mnohdy připravit kvalitněji.

Na podobné téma

Technické vs. humanitní vzdělání na trhu práce

Konec tradičním plesům? Spolek Přesahy ukončil svou činnost

ELSA dělá akce pro právníky

Stipendium: mimořádné výkony mohou být přivýdělek