Praxe v knihovně naučí trpělivosti

9. 11. 2010 | Iva Šemberová
Rubrika: Stáže, Práce | Doba čtení: 2 minuty

Vracení knih do regálu nebo vypisování katalogizačních lístků – tak si většina laiků představuje praxi v knihovně. Jenže normalizačním knihovnám už odzvonilo. Vyprávějí o tom studentky oboru Informační studia a knihovnictví na FF Hana Sloupenská a Lucie Černá.

kisk, knihovna, praxe, knihovník
kisk, knihovna, praxe, knihovník

V rámci studia absolvuje každý ze studentů tohoto oboru praxi v knihovně. Vypomáhají především v Ústřední knihovně Filozofické fakulty, a to minimálně jeden týden z každého druhého semestru po celou dobu studia. Potkat studenty knihovnictví ovšem lze i v jiných knihovnách Masarykovy univerzity, nebo dokonce v Moravské zemské knihovně na Kounicově. A taková praxe rozhodně není jen o řazení knih do regálu. „Kromě klasických referenčních služeb, kdy odpovídáme lidem na dotazy ohledně knih a pomáháme jim jednotlivé tituly najít, také poskytujeme materiály od vyučujících, děláme rešerše na přání, ale třeba taky opravujeme kopírky,“ vysvětluje Hana Sloupenská.

Vlídný knihovník a slušný čtenář – vzácnost?

 Možná jste už někdy také narazili ve velké městské knihovně na kyselou paní, která s vámi nesdílí vaše nadšení z knihy, již byste si rádi půjčili. Nebo snad byla za pultem usměvavá slečna, která vám ke knize přidala ještě přání hezkého dne? Pak jste možná narazili na studentku knihovnictví (pánové prominou, ženy tu převládají). Ona totiž taková praxe v knihovně vlastně není žádná nepříjemná věc, člověk je v suchu a v teple, může si v klidných chvílích číst a ještě za to má kredity. 

Studenti knihovnictví jsou navíc vedeni k tomu, aby byli na návštěvníky knihovny milí a s úsměvem vyhověli jejich požadavkům – jev, který je leckdy v městských knihovnách vzácností. Někdy ale onen pověstný pohár přeteče i jim: „Není pravidlem, že knihovnu navštěvují jen inteligentní a slušní lidé, takže komunikace s nimi pak vyžaduje hodně taktu i sil. Tahle práce vás naučí trpělivosti,“ směje se Hana Sloupenská.

Skleněný gigant jménem MZK

Knihovnická praxe se může odehrát ale i ve větších institucích, než je fakultní knihovna „filozofů“. Moravská zemská knihovna je kolos, který ve svých útrobách a externích skladech skrývá čtyři miliony výtisků. Jde o vědeckou knihovnu s právem celostátního povinného výtisku, která je druhou největší v zemi. 

„Praxe v téhle knihovně je pestřejší, člověk stráví každý den na jiném oddělení, takže pronikne víc do chodu celé instituce a pozná ji zevnitř,“ popisuje Lucie Černá. Ta si vyzkoušela nejprve činnosti spojené s takzvanou akvizicí, neboli nákupem a příjmem knih. Jindy vytvářela jmenné a věcné popisy publikací, aby mohly být zařazeny do elektronických katalogů. I v MZK pak Lucie pracovala s lidmi – v labyrintu oddělení volného výběru jim pomáhala s vyhledáváním jednotlivých titulů.

Laxnost se nevyplácí

Obě studentky se shodují na tom, že praxe v knihovně není nic tak náročného, co by se nedalo naučit. Jako bonus si spolu s knihovnickými znalostmi odnesete i pár poznatků týkajících se jednání s lidmi. Někdy se navíc taková praxe může v případě oboustranné spokojenosti vyvinout v práci, takže není dobré podceňovat pracovní morálku, ale naopak snažit se z této zkušenosti „vytřískat“ co nejvíc. 

Jak dodává Hana, i z tak klidného místa jakým je knihovna, si můžete odnést úsměvné zážitky. „Jednou při mé službě přišel k pultu zahraniční student, který si s sebou přinesl úkol do hodiny češtiny pro cizince. No a po mně chtěl, abych mu ho vypracovala.“ Jak je vidět, člověk nikdy neví, co a kdo ho při praxi čeká. Nezapomínejme, že knihovna je ideální místo na seznámení – třeba s usměvavým studentem či studentkou knihovnictví na praxi.

 

Na podobné téma

Stovkomat – patří budoucnost mikroslužbám?

Praxe je základ života žurnalisty

Brigády na černo: pro a proti

Jak se dá skloubit brigáda a studium přírodovědy?