„Dostal se mi do ruky váš životopis a možná bych pro vás měl práci,“ ozvalo se jednou z ničeho nic z telefonu, volal můj budoucí zaměstnavatel. Pohovor proběhl spíš neformálně a na jeho konci jsem dostala nabídku práce PR specialisty. Původně na poloviční úvazek.V té době už jsem ale věděla o programu Odborné praxe pro mladé do 30 let, upozornila jsem zaměstnavatele a domluvili jsme se, že o dotaci zažádáme. Byl začátek srpna.
Žádat o dotaci je horší než rodit
Hned jsem tedy volala paní na úřadu práce, domluvila si schůzku a doufala, že ještě v září do práce nastoupím. Pak se ale začaly vyskytovat problémy. Abych dotaci získala, musela bych být na úřadu práce zaregistrovaná alespoň 4 měsíce. Znamenalo by to, že zaměstnavatel na mě bude další tři měsíce čekat a já budu koukat doma do zdi. A s tím jsem se nehodlala smířit.
V oficiálním dokumentu jsem si našla, že existuje možnost udělení výjimky. Volala jsem úřednici, která mi řekla, že je to bez šance. Tak jsem jela za paní na úřad práce do Liberce, ta mi řekla, že už ta podmínka čtyř měsíců neplatí, jen se to ještě úplně neví.
V oficiálním dokumentu jsem si našla, že existuje možnost udělení výjimky. Volala jsem úřednici, která mi řekla, že je to bez šance. Tak jsem jela za paní na úřad práce do Liberce, ta mi řekla, že už ta podmínka čtyř měsíců neplatí, jen se to ještě úplně neví.
Papíry třikrát jinak a zase stejně
Tím začalo šílené kolo vyplňování formulářů, potvrzení a dalších nezbytností. Některé jsem nechávala podepisovat i třikrát, protože si paní úřednice u hotového všimla nějaké nedokonalosti. Po týdnu intenzivního tisknutí, podepisování a razítkování byla žádost kompletní. Předpokladem bylo, že nastoupím do práce od října.
Žádost musela projít komisí v Semilech, v Liberci a schválením paní ředitelky. „Co hrotíte? Vždyť je ještě dost času,“ oznámila mi 26. září paní úřednice na otázku, jestli tedy můžu od října pracovat. Podobnou informaci jsem dostala ještě 29. září. „Tohle je můj soukromý telefon a řekla jsem vám, že až budu něco vědět, tak vám zavolám,“ oznámila mi úřednice den před předpokládaným nástupem do práce. Ono telefonní číslo mi navíc dala sama při první schůzce.
Žádost musela projít komisí v Semilech, v Liberci a schválením paní ředitelky. „Co hrotíte? Vždyť je ještě dost času,“ oznámila mi 26. září paní úřednice na otázku, jestli tedy můžu od října pracovat. Podobnou informaci jsem dostala ještě 29. září. „Tohle je můj soukromý telefon a řekla jsem vám, že až budu něco vědět, tak vám zavolám,“ oznámila mi úřednice den před předpokládaným nástupem do práce. Ono telefonní číslo mi navíc dala sama při první schůzce.
Jít či nejít do práce
Ještě v úterý večer jsem tedy nevěděla, jestli si mám na následující den nachystat svačinu, notebook a mozek a vyrazit do práce. Nedozvěděla jsem se to. Nakonec mi 1. října přišel e-mail s gratulací, že jsem dotaci získala a můžu nastoupit 2. října do pracovního poměru. Konečně mi úřad práce dovolil pracovat, bránil se ale skutečně intenzivně.
