Práce si mě našla sama, úřad se bránil zuby nehty

/IX. díl/ Jestli jsem měla pocit, že první kontakty s úřadem práce byly šílené, tak pokračování bylo už čisté zlo. Dostala jsem nabídku práce, plný úvazek mi mohl zaměstnavatel poskytnout ale jen díky programu Odborné praxe pro mladé, který úřad práce absolventům nabízí. Chvíli to vypadalo, že hlavní funkcí úřadu práce je zabránit lidem pracovat.


„Dostal se mi do ruky váš životopis a možná bych pro vás měl práci,“ ozvalo se jednou z ničeho nic z telefonu, volal můj budoucí zaměstnavatel. Pohovor proběhl spíš neformálně a na jeho konci jsem dostala nabídku práce PR specialisty. Původně na poloviční úvazek.V té době už jsem ale věděla o programu Odborné praxe pro mladé do 30 let, upozornila jsem zaměstnavatele a domluvili jsme se, že o dotaci zažádáme. Byl začátek srpna.


Žádat o dotaci je horší než rodit                       

Hned jsem tedy volala paní na úřadu práce, domluvila si schůzku a doufala, že ještě v září do práce nastoupím. Pak se ale začaly vyskytovat problémy. Abych dotaci získala, musela bych být na úřadu práce zaregistrovaná alespoň 4 měsíce. Znamenalo by to, že zaměstnavatel na mě bude další tři měsíce čekat a já budu koukat doma do zdi. A s tím jsem se nehodlala smířit.
V oficiálním dokumentu jsem si našla, že existuje možnost udělení výjimky. Volala jsem úřednici, která mi řekla, že je to bez šance. Tak jsem jela za paní na úřad práce do Liberce, ta mi řekla, že už ta podmínka čtyř měsíců neplatí, jen se to ještě úplně neví.


Papíry třikrát jinak a zase stejně

Tím začalo šílené kolo vyplňování formulářů, potvrzení a dalších nezbytností. Některé jsem nechávala podepisovat i třikrát, protože si paní úřednice u hotového všimla nějaké nedokonalosti. Po týdnu intenzivního tisknutí, podepisování a razítkování byla žádost kompletní. Předpokladem bylo, že nastoupím do práce od října.
Žádost musela projít komisí v Semilech, v Liberci a schválením paní ředitelky. „Co hrotíte? Vždyť je ještě dost času,“ oznámila mi 26. září paní úřednice na otázku, jestli tedy můžu od října pracovat. Podobnou informaci jsem dostala ještě 29. září. „Tohle je můj soukromý telefon a řekla jsem vám, že až budu něco vědět, tak vám zavolám,“ oznámila mi úřednice den před předpokládaným nástupem do práce. Ono telefonní číslo mi navíc dala sama při první schůzce.


Jít či nejít do práce

Ještě v úterý večer jsem tedy nevěděla, jestli si mám na následující den nachystat svačinu, notebook a mozek a vyrazit do práce. Nedozvěděla jsem se to. Nakonec mi 1. října přišel e-mail s gratulací, že jsem dotaci získala a můžu nastoupit 2. října do pracovního poměru. Konečně mi úřad práce dovolil pracovat, bránil se ale skutečně intenzivně.

Na podobné téma

Jak absolventka žurnalistiky hledala práci

PR agentura, vtipný balíček a jak to kvůli poště nevyšlo

Absolventka žurnalistiky hledá práci

Práce si mě našla sama, úřad se bránil zuby nehty