Osobní setkání je lepší než anonymní životopisy, myslí si anesteziolog na ARO

/ROZHOVOR/ Stoprocentním benjamínkem v lékařském prostředí je Tomáš Korbička, letošní absolvent Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. V květnu úspěšně složil poslední státnice a 1. srp­na nastoupil jako anesteziolog na ARO do Brna.

0991 tomas-korbicka-abs-lf archivTK/ROZHOVOR/ Stoprocentním benjamínkem v lékařském prostředí je Tomáš Korbička, letošní absolvent Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. V květnu úspěšně složil poslední státnice a 1. srp­na nastoupil jako anesteziolog na ARO do Brna. Za pět let ho čeká atestace z oboru Anesteziologie a intenzivní medicína.

Jak se cítíte jako nejmladší v ko­lektivu?

Než se nováček plně zapojí do chodu oddělení, dostává nepopulární čin­nosti, které starší kolegové už dělat nemusí. Tak třeba já určitě počítám s tím, že dostanu službu na Vánoce. Je potřeba to brát s nadhledem. Náš kolektiv je velmi přátelský, panu­je příjemná atmosféra, takže jsem velice spokojený. Ze začátku prostě musíte dělat posledního a nejméně významného člena s vidinou změny.

0991 tomas-korbicka-abs-lf 2 archivTKJaké jsou začátky anesteziologa?

Ze začátku musím alespoň půl roku strávit na anesteziologii, kde si osvojím základní anesteziologické dovednosti jako je zajištění dýcha­cích cest, žíly, zavádění centrální­ho žilního katetru, odběr arteriální krve, spinální a epidurální anestézie a další. Je potřeba tyto záležitosti rutinně a bez komplikací ovládat. Jak se to člověk bezpečně naučí, do­stane se na lůžka a tam pokračuje ve vzdělávání v intenzivní péči.

Kdo vám v začátcích pomáhá?

Pro začátek jsem dostal školitel­ku, je to atestovaná lékařka – jin­de není běžné mít svého školitele. Ta se mi věnuje první měsíce. Když jsem pak začal pracovat sám, věnu­je se mi formou konzultací. Dále mě můj vedoucí pravidelně zkouší, což taky nebývá jinde zvykem. Nejdříve jsem z toho měl obavy, ale teď jsem za to rád, protože mám od něj zpět­nou vazbu na úroveň mých znalostí.

Ubylo vám volného času?

Objem učiva je velký, ale prostě není čas se několik hodin denně učit. Tedy stráveného času nad učením je míň než ve škole. Naproti tomu se to musíte učit důkladněji a zaměřu­jete se na jednu věc. Mám knihu asi 1 300 stránkovou, tu si musím ze za­čátku nastudovat. Na medicíně jsem byl hodně vystresovaný, učil jsem se hodně pečlivě, takže jsem neměl moc času. Nyní mám pocit, jako bych plynule pokračoval ve studiu, ale učení je zábavnější, protože se učím to, co mě baví. Po půl roce až roce se do toho dostanu a ovládnu základy, takže to bude určitě lepší.

Co je pro vás na práci nejtěžší?

Konkrétně na ARO se často setká­váme s velmi závažnými a život ohrožujícími komplikacemi, které musíme rychle řešit, čehož mladý lékař není hned schopen. Naučit se to zvládat je běh na dlouhou trať. Třeba dneska jsme měli velmi těžké intubace, to se stává a jsem tu od toho, abych to řešil. Než se to nau­čím řešit sám, je potřeba být ales­poň dobře připraven a komunikovat se staršími kolegy, mít s nimi dobré vztahy a spolupracovat s ostatními.

0991 tomas-korbicka-abs-lf archivTK

Jak jste tuto pozici našel?

Mailem jsem obepisoval vzdálená pracoviště a na těch bližších jsem byl osobně. Někde napsali hned, že nemají místo, někteří se ani ne­ozvali. Nakonec se i podařilo sehnat hned dvě místa, a to v Brně v Bo­hunicích a v nemocnici v Boskovi­cích. Ve Fakultní nemocnici Brno mě požádali o zaslání životopisu na zhodnocení. Potom si se mnou do­mluvili osobní setkání, které jsem preferoval víc než anonymní posí­lání mailů. Na schůzce ke mně bylo vedení milé a projevili o mě zájem. I z mé strany zájem trval, takže jsme se domluvili na nástupu. V Bo­skovicích byla nabídka srovnatelná, i přátelský přístup byl stejný jako v Brně, takže poslední kritérium pro rozhodnutí byl rozsah možností. Ve větší nemocnici je možností určitě více, a proto nakonec vyhrálo Brno.

Co byste doporučil absolventům?

Doporučuji zahraniční stáže. Mojí velkou chybou bylo, že jsem během studia žádnou neabsolvoval. Pokud máte možnost to zrealizovat a po­znat tak zdravotnictví i v jiné zemi, jděte určitě do toho. A také je dobré se o svůj vysněný obor zajímat ješ­tě před tím, než dostudujete. Ale to není příliš lehké – spoustu studentů určitý obor osloví až během stáží, a když se třeba na gynekologii do­stanete až na konci páťáku, tak už jeto skoro pozdě se pro ni rozhodnout.

Pro lékaře není oproti jiným obo­rům příliš těžké sehnat práci, ale je těžké dostat se na oddělení, které jste si vybrali. Nesmíte se ale nechat odra­dit tím, že je někde velká poptávka a říká se, že tam neberou.

VIZITKA

MUDr. Tomáš Korbička
lékař
Klinika anesteziologie, resuscitace a in­tenzivní medicíny FN Brno (momentálně na anesteziologickém úseku)
www.fnbrno.cz

Lékařská fakulta MU
Všeobecné lékařství
Brno
Lékařem je 3 měsíce.

Článek vyšel v časopisu Jdi pracovat! 02/2013. 2. číslo letošní tištěné brožury Jdi pracovat! ke stažení zde

Na podobné téma

S vizí zachraňovat životy lze překonat všechny obavy

Radujme se, veselme se. Na Svoboďáku sejdeme se!

Práce v realitách je sice dřina, ale výsledky stojí za to

Podnikat ve víně není hračka, zkuste bio