Vy ty hady točíte tak blízko, to vám neublíží?
Jsem herpetolog a zároveň filmař, takže vím, jak s nimi zacházet a jak je natočit. Pro práci s jedovatými hady využívám speciální odchytové nástroje – kleště a háky na hady.
Stal se vám někdy nějaký úraz?
Žádný jedovatý had mě zatím nekousl a doufám, že to tak zůstane. Často pracujeme se smrtelně jedovatými hady daleko od civilizace, takže chybu si nemůžu dovolit. Ale hadi nejsou tak nebezpeční a agresivní, jak si většina lidí myslí. My chceme v dokumentech ukázat, že každý had se člověku raději vyhne. Útočí až když se cítí ohrožen. 95 procent smrtelných uštknutí po celém světě způsobuje chyba člověka.
Kdy jste na sobě začal pozorovat, že vás baví práce s hady?
Zoologem jsem chtěl být od útlého věku. Už někdy ve věku tří až čtyř let jsem si hrál pořád se zvířaty. Dinosauři, krokodýli, hadi – k těm jsem měl vždy nejblíže.
Na čem zrovna děláte?
Momentálně pracujeme s mým šéfem Václavem Gvoždíkem na popisu nových druhů žab pro střední Afriku. Náš genetický výzkum odhaluje, že toho o biodiverzitě této oblasti černého kontinentu pořád víme málo. Dále zpracováváme data získaná během expedice do Konga v roce 2017 (financovanou nadačním fondem Neuron), kam jsme jeli proto, abychom potvrdili existenci krokodýla konžského. Tento druh krokodýla není doposud uznávaný za samostatný druh, ale my máme důkazy, že si druhový status zaslouží. Pro studio Living Zoology teď dokončuji dokumentární film o přírodě v Kostarice.
Jak náročné je shánět peníze na vaše výpravy a dá se tím uživit?
Neustále snažíme podávat různé granty podporující výzkum. Teď právě na výzkum v Africe finance nemáme. Snad se podaří získat čtyřletý grant, o který jsme si zažádali a mohl by začít už příští rok. Naše filmařské expedice prozatím financujeme především z vlastních zdrojů. Mám ale radost, že naši práci už sleduje spousta lidí po celém světě a někteří z nich nás také podpořili.
Na co sháníte podporu tentokrát?
Teď se právě snažíme získat finanční podporu v soutěži Užvím od České spořitelny na film o chřestýších v Arizoně. Ve finále je 21 projektů a 7 s nejvyšším počtem hlasů dostane peníze. Rozhodnou tedy lidé a hlasování skončí 17.6. 2018. Budeme rádi za každý hlas!
Dělal jste někdy nějaké běžnější zaměstnání, nebo třeba brigádu?
Ano, ale většinou se mi dařilo najít si brigádu alespoň trochu související se zvířaty. Už na střední škole jsem pracoval v akvaristickém obchodě. Měl jsem ale třeba také brigádu v call centru. Už během bakalářského studia jsem měl brigádu v molekulární laboratoři na Ústavu biologie obratlovců, kde jsem teď zaměstnán.
Kolik času v roce cca trávíte v zahraničí?
Poslední roky to bývají tři až čtyři měsíce. Jedna pracovní cesta třeba na dva měsíce a filmařská expedice na měsíc.
A co děláte, když jste v Česku?
V Česku pracuji na laboratorním zpracování materiálu dovezeného z Afriky. Dále na evolučních analýzách, díky kterým můžeme studovat vznik nových druhů živočichů. Když se vrátím z práce, tak pracuji na filmech. Kromě nahrávání komentáře s komentátorem ve studiu děláme veškerou práci sami. Takže nafilmovaný materiál stříhám, dělám scénář, pak filmy prezentujeme a sháníme sponzory.
Co chcete dělat do budoucna?
Do budoucna mám spoustu plánů. Těším se, až s kolegy popíšeme nové druhy žab a znovuobjevíme tajemného krokodýla z Konga. K tomu je potřeba vydat publikace v odborných časopisech. Až se to podaří, tak snad získám doktorský titul. Rád bych pak získal stálou vědeckou pozici. Z toho bych měl velkou radost.
Co by vám ve vaší profesi udělalo radost?
Dále chci dokončit už natočený film Hadí safari v Ugandě a věřím, že získáme finanční podporu na dokument Poušť chřestýšů! Finanční podpora by mi umožnila pořídit lepší vybavení a posunout se v tvorbě dokumentů o přírodě zase o krok dále. Příští rok chci začít točit seriál o nejjedovatějších hadech Afriky.
A závěrem jedna oborová – je třeba se hadů bát?
Hadů se není vůbec potřeba bát. Pokud je neohrožujete a neubližujete jim, nevšímají si vás, nebo se vám vyhnou. S manželkou Zuzkou děláme výukové programy o hadech a máme tam naše živé hady. Už mnoha lidem jsme umožnili si na hada poprvé v životě sáhnout a překonat neopodstatněný strach. Hadi jsou pro nás velmi důležití. V přírodě fungují jako přirození regulátoři populací hlodavců. Bez nich by se hlodavci přemnožili a například zničili úrodu. Hadi si zaslouží náš obdiv a respekt. Přežívají na Zemi úspěšně po miliony let a to vůbec nemají nohy!
foto: archiv Mateje Dolinaye
