Michaelu čekaly dlouhé prázdniny a chtěla vycestovat do zahraničí. Protože má velmi blízko k dětem, rozhodla se pro práci au-pair. I přesto, že neovládá italštinu, vybrala si ji italská rodina a poprvé odletěla do Říma v létě 2011. Zde měla celé léto na starost Annu a Giacoma. V tamním horku pro ně vytvářela program a zároveň udržovala v chodu celou domácnost.
Na základě zkušeností vyčtených na internetu se Michaela zaregistrovala na webové stránce www.aupair-world.net. Zde vyplníte svůj profil a čekáte, zda si vás některá rodina vybere. Pokud ano, doporučuje Michaela kontaktovat rodinu i s dětmi nejlépe přes Skype: „Nejenom, že si můžete v klidu prodiskutovat podmínky, vaše a jejich očekávání, ale také je vidíte na vlastní oči a můžete si lépe představit, do čeho jdete.“ Dopravu si zajistila i hradila sama, i když některé z rodin se mohou nabídnout, že cestu uhradí. Michaela dodává, že měla velké štěstí: „Dostat se z Brna přímo do Říma je snadné a poměrně levné.“
Po tři měsíce měla Michaela na starost dvě děti – pětiletou Annu a tříletého Giacoma. Vybrala si mladší děti díky jejich bezprostřednosti ve srovnání s dětmi dospívajícími. Hlavně díky starší Anně se Michaela naučila základům italštiny a mohla tak zůstat celý den s dětmi sama doma. „Jako první jsem se učila, jak se dětí zeptat, zda mají hlad nebo je něco nebolí,“ říká Michaela a dodává, že italština je naštěstí jeden z těch lehčích jazyků. Michaela se o děti starala prakticky celý den. Mezi její každodenní rutinu patřila příprava jídla pro děti, základní úklid a především vymýšlení zábavy. „Protože jsme bydleli v Římě, všechny aktivity jsem plánovala s ohledem na velké horko a ven jsme chodili až zhruba po páté odpoledne,“ říká Michaela.
Ne pro každého je brigáda jako au-pair vhodná. Michaela však věděla, do čeho jde (na základě předchozí práce au-pair v Anglii). „Pokud někomu nevyhovuje celodenní péče o děti a pobyt s cizí rodinou, pak by práci au-pair neměl dělat.“ Podle ní je nejdůležitější, aby se děti nenudily a byly šťastné. Úskalím byl pro Michaelu fakt, že neměla možnost řídit si svůj čas, dětem a domácnosti se věnovala od rána do večera a mimo rodinu se dostala minimálně. S rodiči se dohodla na jednom dni volna v týdnu. Jeden měsíc s nimi strávila na ostrově Elba, kde byl denní režim prý „prázdninovější“.
Michaela našla vstřícnou rodinu, o čemž svědčí i to, že si vybrala tu stejnou rodinu i následující rok. Důvodem byl fakt, že si vzájemně vyhovovali a věděla, co ji další léto čeká. „Také moje rodina byla klidnější, protože mou římskou rodinu mezitím poznala a já jsem se za nimi těšila,“ dodává spokojeně Michaela.
I když byla Michaela v rodině spokojená, stejnou brigádu už by si nejspíš nevybrala. Dle jejího názoru se sice práce au-pair v životopise hezky vyjímá, ale jestliže se nechystáte být například učitelem, pak je potřeba nasbírat i jiné zkušenosti. „Pokud se chystáte pracovat jako au-pair, nečekejte, že tím zbohatnete,“ říká Michaela. Chůvy sice dostávají tzv. kapesné, což je částka, kterou garantuje stát, do kterého au-pair vstupuje, je však rozdíl, jak moc času s dětmi strávíte, zda budete ochotni hlídat je i v noci, nebo jakou práci budete vykonávat mimo hlídání, například základní úklid. Je třeba si uvědomit, že u rodiny bydlíte a ona má povinnost vás živit. „Když k tomu přičtete spoustu zážitků a zkušeností, určitě je to dobrá investice. Alespoň pro mě byla,“ ukončuje Michaela náš rozhovor.
