Výzkum na hřbitově: trochu jiná archeologie

24. 1. 2012 | Lucie Černá
Rubrika: Vzdělávání, Studium | Doba čtení: 2 minuty

Pokud se řekne archeologie, většině se vybaví Indiana Jones pop řípadě jiní dobrodruzi hledající poklad kdesi v divočině. Česká realita je povětšinou méně akční, o něco méně náročná na zacházení se zbraněmi, ale o nic méně zajímavá. Každý výzkum je totiž jiný než ten předchozí a vždy se objeví něco, co může překvapit i zkušeného výzkumníka. O tom se zas a znovu přesvědčuji už několik let

výzkum, hřbitov, archeologie
výzkum, hřbitov, archeologie

Jsem na Smetanově ulici, kde Archaia Brno provádí od začátku listopadu výzkum v prostorech bývalého hřbitova. Dnes to není tak hrozné, neprší ani nesněží a je něco kolem deseti stupňů nad nulou. Po prvotním uvítání a příchodu opozdilců se rozdává práce. Podle toho si rozebereme potřebné nářadí a náčiní. Kluci vyfasují po dvojicích jednu sadu: kolečka, lopata, rýč, krumpáč, motyčka a košík na případné nálezy.

Nevím, jestli je to genderově korektní, ale holkám většinou nejs ou dovoleny fyzicky náročnější aktivity. Zbývají na nás tedy motyčky, pomocí kterých v hrudkách hlíny hledáme nálezy. Jsou to nejčastěji zlomky keramiky či skla, zvířecích kostí, železné předměty, a pokud máme štěstí třeba i bronzové spony či mince. Tento výzkum je ale trochu jiný. "Holčičí" sada sestává ještě ze špachtličky, štětečku, smetáčku, kyblíčku a lopatičky.

Kluci najdou v terénu hrobové jámy, které sníží až na úroveň těsně nad nebožtíkem. Pak nastupují holky a snaží se co nejšetrněji ostatky zbavit hlíny tak, aby se daly zdokumentovat. Tedy nafotit, zakreslit, určit nadmořskou výšku pomocí "niveláku". A pak všechny nálezy putují do igelitových nebo papírových sáčků s náležitými popisky k dalšímu zpracování v laboratořích.

Pravidlo minima těžké fyzické práce pro ženy s příchodem zimy není až taková výhra. Celý den stát a překopávat nebo se sklánět nad preparací se může zdát snadné. Ne však, když vám u toho omrzají končetiny. V takových chvílích je potřeba řádně se navléknout a zásobit se teplým čajem.

Archeologie je dřina

Vyberu si svoje náčiní a zalézám k jednomu nebožtíkovi do jámy. Najdu hlavu, ruce, nohy, pak drobnější kůstky páteře, žeber, prstů. Celé motyčkou stáhnout, špachtlí odpreparovat zbytek hlíny a na závěr zamést. Hlínu vybrat lopatkou do kyblíku, ten vysypat do koleček. Hotovo. Teď nastupuje dokumentační parta. Ještě protáhnout bolavá záda a nohy, prohřát zkřehlé prsty hrnečkem čaje a může se jít na další. S potěšením přijímám každé vyrušení v podobě zaměřování "nivelákem" či sáčkování nálezů. Protáhnout a zahřát se je totiž dnes opravdu nutnost.

Na každém výzkumu se dozvíme něco nového o historii města. Vedoucí výzkumů nešetří poznatky z dochovaných písemných pramenů i vlastních výzkumů a rádi se o ně dělí s brigádníky či náhodnými kolemjdoucími. Pod zemí se totiž skrývá řada netušených zajímavostí. A radost z toho, že člověk našel svůj první střep, první minci nebo ještě zajímavější nálezy, je vždy velká.

Na tomto výzkumu se nacházejí nějaké předměty v hrobech celkem hojně. Nejčastěji křížky různých velikostí i materiálů, růžence z drobných korálků, medailony, někdy zbytky oblečení nebo bot. Jeden jedinec měl látkové mašličky kolem zápěstí, které zbyly z jeho oblečení, ve kterém byl položen do rakve. Menší nadšení pak vyvolal objev zbytků vlasů na některých lebkách, ten můj je měl dokonce spletené do copánku.

Nicméně každému, kdo by si chtěl archeologický výzkum vyzkoušet, bych doporučila, aby si vybral výzkum v teplejších částech roku. Pak ta brigáda není vůbec špatná. Je to taková posilovna na čerstvém vzduchu s příjemnými lidmi, kde vám za to, že prospíváte svému tělu, ještě zaplatí.

 

Na podobné téma

Spolek archivářů nepůsobí v hloubi archivů

Halas – dění na Fakultě sociálních studií očima studentů

Jednou pískat první ligu, sní mladý rozhodčí

Co je to pracovní veletrh?