Práce na letním táboře není pro lenochy

Člověk, který má snad ještě větší zodpovědnost, než hlavní vedoucí. Je přítomen nebo aspoň na blízku u všech táborových akcí a programu, aby v případě nutnosti mohl zasáhnout, ať se jedná o říznutí do prstu nebo hřebík zaražený v patě (A to se vážně stálo..). Také se stará o ty účastníky, kteří potřebují pravidelně dostávat nějaké léky.

V případě úrazu je povinen doprovázet pacienta do nemocnice a dát vědět příbuzným. Pro vykonávání funkce zdravotníka je nutné absolvovat zdravotnické kurzy. Měl by to být člověk psychicky velmi odolný, některé úrazy bývají opravdu ošklivé a je dobré, aby nebylo nutno křísit i zdravotníka. Měl by být velmi odpovědný a osoba, které se mohou (a chtějí) všichni svěřit.
 

Vymýšlí a plánuje program na celý pobyt na táboře, často už několik měsíců dopředu, výjimkou není ani půl roku s předstihem. Vše je potřeba naplánovat dobře a do detailů, včetně rezervních plánů v případě špatného počasí a dalších táborových trable.

Na tuto pozici potřebujete mít kreativní a otevřenou mysl, dobrou disciplínu a samozřejmě odpovědnost a schopnost se rozhodovat a vést další lidi. I tento „job“ by měl zastávat jedinec, který je schopný přebrat zodpovědnost za ostatní a obětuje svůj volný čas již několik měsíců dopředu pro vytvoření táborového plánu. Naučíte se skvěle pracovat s detaily a přesně plánovat, což je často velmi ceněná vlastnost budoucího zaměstnance nejen v táborové praxi.
 

Jednotlivé skupiny pak mají na starosti vedoucí. V této pozici máte zodpovědnost za všechny děti ve vaší skupině, motivujete je a provázíte celým táborem. Opět to není práce pro někoho, kdo upřednostňuje klidný režim, nic takového zde není. Děti za vámi budou chodit se svými přáními i problémy a vy jim musíte věnovat svůj čas, byť příjdou v jednu hodinu ráno.

Staráte se o ně, řešíte případné spory a mluvíte s rodiči, když se vyskytne něco závažnějšího.  Například klasickou situací je, že dítě, často poprvé samo na táboře, se po prvotní euforii rozhodne, že se mu vlastně stýská a nejde nijak utišit. Volá rodičům, vás ignoruje a úpěnlivě naříká, že chce domů. Ovšem, pokud máte štěstí na rozumné rodiče, situace často končí dítětem, které se na konci tábora zuřivě drží stanu a pro změnu odmítá jet domů, protože se mu na táboře vlastně strašně líbilo.

Práce v kuchyni je první dost odlišná od ostatních výše zmíněných. S dětmi se potkáváte pouze při výdeji jednotlivých jídel a programu si také moc neužijete. Na druhou stranu, jakmile sto řvoucích dětí opustí tábor a jde na výlet, rozhostí se zde až neuvěřitelné ticho, které je opravdu balzámem na duši. A to vám pak ani nevadí, že škrábete 50 kg brambor na večeři. Já sama jezdila do táborové kuchyně mnoho let a naučila jsem se plno věcí, které dosud využívám. Například to, že ať už umývám doma kusů nádobí kolik chci, nikdy to už není hodnoceno jako „moc“.

V táborové kuchyni denně umyjete tolik nádobí, že vás plný dřez doma už z míry nevyvede. Skvěle si natrénujete fyzickou i psychickou odolnost, zvláště v situacích, kdy řešíte větší či menší nesouhlas dětí (či rodičů) se složením jídelníčku. Za poslední léta jsem se asi nejvíce naučila to, že chleba na snídani nejlépe beze všeho, protože děťátko nejí máslo, žádné pomazánky, marmelády, sýry a dokonce ani nutellu.

 

Pro výkon jednotlivých prací potřebujete pár těch „papírů“, bez nich už to bohužel nejde. My letošní rok museli mít asi největší množství dokumentů, jaké jsme kdy sháněli.

Aktuálně sem patří:

Asi jen málo prací, jako jsou ty na táboře, vás naučí takové fyzické a psychické odolnosti. V požadavcích na určitou pracovní pozici se často dočtete, že požadují „fyzickou a psychickou odolnost“. Věřte, že pokud vás neskolí milion řvoucích dětí a rodiče, požadující vlastní ledničku do stanu, tak už nikdy nic.

Pozice pomocníka v kuchyni mi například později dopomohla k práci, kterou dělám a mám ji moc ráda (překlad receptů z různých jazyků). Kdybych si nevypěstovala vztah k jídlu a radost z nových receptů, nejspíš bych nikdy vařit nezačala a nedostala se k této nabídce.