Neviditelná síla filmu aneb jak se dělají filmové titulky

Rubrika: Stáže, Práce

Přivydělat si při studiu něčím, co vás baví, je vždy příjemná záležitost. Každý student snad někdy musel přistoupit na brigádu, která nebyla úplně šálek jeho kávy. Můj případ to ale naštěstí tento měsíc nebyl. Příležitost jsem dostala na filmovém festivalu Cinema Mundi.

 

Přivydělat si při studiu něčím, co vás baví, je vždy příjemná záležitost. Každý student snad někdy musel přistoupit na brigádu, která nebyla úplně šálek jeho kávy. Můj případ to ale naštěstí tento měsíc nebyl – poštěstilo se mi přivydělat si něčím, co mě baví a také souvisí s mým studiem – překladem filmových titulků. Příležitost jsem dostala na filmovém festivalu Cinema Mundi.

První zkušenost

Festival Cinema Mundi, který proběhl v Brně minulý týden, letos představil na čtyřicet soutěžních filmů. Mezi nimi i několik filmových počinů z Brazílie a Portugalska. Portugalština je jazyk, kterým příliš mnoho lidí nevládne, a tak jsme se k tvorbě titulků dostaly my, studentky portugalštiny z Filozofické fakulty MU. Pro mě osobně to byla první oficiální zkušenost s tvorbou titulků pro filmový festival a nutno podotknout, že zkušenost velice cenná.

Pár pravidel

Na titulky se musí opatrně. Panuje obecné přesvědčení, že stačí umět jazyk, ze kterého se film překládá, a máte vyhráno. Je to patrné zvláště u amatérských titulků na internetu, které leckdy poslouží jako základní materiál, pokud ale překládáte pro festivaly a podobně, je třeba mít na paměti několik pravidel.

1. Jasně, stručně, výstižně. Toto pravidlo dává zabrat zejména poetickým duším, které by v titulcích rády promítly svoji kreativitu. Ta je sice žádaná, nicméně je třeba si uvědomit, že se nejedná o literární text a ceněnou kvalitou je hlavně stručnost. Jednak divák nedokáže v rychlosti, s jakou se jednotlivé záběry střídají, „učíst“ text, jednak má filmové plátno dané rozměry a příliš dlouhý titulek, resp. řádek, se na něj nevejde.

2. Sprosté výrazy ano, ale s mírou. Psaný text působí na diváka mnohem sugestivněji než filmová promluva. Pokud tedy např. v anglickém filmu použijí tolik oblíbené „F-word“, možná jste si všimli, že v češtině se často volí méně tvrdý ekvivalent.

3. Věrnost originálu. Někdy překladatele svádí domyslet si určité filmové pasáže nebo jim propůjčit svoji vlastní interpretaci. Zvláště pak u filmů, u nichž není k dispozici transkripce dialogů a člověk musí vše odposlouchat. To by se ale stát nemělo. Pravidlo překladatelství obecně je snažit se zachovat původní význam a být co nejvěrnější originální předloze, i když je to mnohdy dost namáhavé.

0858 cinema-mundi jolana-rumanova

Pravidel pro psaní titulků je samozřejmě více a člověk se s nimi podrobně seznámí až v praxi. Dvouhodinový film mně osobně dal celkem zabrat a překladem jsem strávila pět celých dní. Finanční odměna, spíše symbolická, nebyla mou hlavní motivací, šlo hlavně o to získat zkušenost s tvorbou titulků. A jsem za ni vděčná!

Na podobné téma

Kouzla táborové kuchyně

Jak vybrat sídlo společnosti – 3 nejdůležitější výhody a nevýhody virtuálních kanceláří

Jak skloubit práci a studium na Fakultě informatiky

Spokojeným zaměstnancem nebo pánem svého času?