Nelenošte a běžte za svým snem, povzbuzuje polárnice

16. 12. 2015 | Jana Faltýnková
Rubrika: Vzdělávání, Studium | Doba čtení: 2 minuty

Už na základní škole si zamilovala přírodopis. Táhlo ji to především k veterině, ale po přijímacích zkouškách se utvrdila v názoru, že studium biologie je pro ni to pravé. A rozhodně neprohloupila. Šárka Mašová, studentka doktorského studia na Přírodovědecké fakultě MU, se díky své práci měla možnost podílet na výzkumu za severním i jižním polárním kruhem.

polární kruh, přf, muni
polární kruh, přf, muni

Co vás na biologii tolik uchvacuje?
Oproti ostatním vědám mě na ní fascinuje to, že se zabývá živými or­ganismy a životem vůbec. Díky stu­diu různých organismů objevujeme a poznáváme život na této planetě na mnoha úrovních. Já jsem si vy­brala obor ichtyoparazitologie a dala se na cestu studia rybích hlístic.
 
Jak jste se dostala k možnosti účastnit se „mise“ na Antarktidě?
Díky možnosti zúčastnit se kurzu polární biologie na Jihočeské uni­verzitě jsem se dostala za severní polární kruh na Svalbard a zkusila si polární výzkum na vlastní kůži. Tam jsem se utvrdila v myšlence, že když to jde „nahoře“, tak to určitě musí jít i „dole“, a že jednoho dne se dostanu i na Antarktidu, kde budu také chytat a pitvat ryby. Během pár dalších měsíců se mi naskytla příležitost dostat se na vysněnou lokalitu. Po návratu z parazitolo­gické konference v Chile jsem se dozvěděla, že bylo vypsáno výbě­rové řízení na pozici výzkumného pracovníka pro studenty doktorské­ho studia MU v expedici Antarktida 2011–2012. Přihlásila jsem se na tuto pozici se svým projektem za­měřeným na parazity ryb. Do dvou měsíců jsem se do Chile opět vrá­tila, neboť se přes něj jezdí na čes­kou polární stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. A to nebylo naposledy, poté jsem se tam dostala ještě dvakrát.

Foto: Jitka Míková

S jakými očekáváními jste cesto­vala na Antarktidu? 
Na samotnou práci v Antarktidě jsem se samozřejmě těšila. Očeká­vala jsem, že to bude tvrdé, a děsila se myšlenek na neúspěch při rybo­lovu. O přítomnost parazitů jsem strach neměla, těch je všude dost. Nakonec se ukázalo, že „sama“, jen s pomocí řidiče zodiaku a případně pomahače při vytahování sítí, jsem sice schopna ryby nachytat, ale pit­vání už tak dobře nešlo. Je to velmi pracná a zdlouhavá práce a ryby mi rychle umíraly, ale já jsem potře­bovala více dat na ekologické stu­die. V dalších dvou sezónách nás už jelo více parazitologů doplněných ichtyologem, avšak vyvstal nový problém. Moře zamrzlo a v antark­tickém létě neroztálo. Až třetí rok jsme měli štěstí. Před stanicí byl roztátý prostor vhodný k rybolo­vu a konečně se podařilo nachytat i vypitvat dostatečný vzorek ryb. Ovšem pohybující se kry byly vždy překážkou a nebezpečím, že přijde­me o sítě. 
 

Jak dlouho expedice trvala? 

Expedice trvají většinou kolem dvou až dvou a půl měsíce i s cestou na a z Antarktidy. Na samotné stanici vědci pobývají kolem pěti týdnů a pak jsou staženi před začátkem zimy.
 
Není tento „pobyt“ náročný na psychiku?
Pro mě je vždy horší spíše návrat mezi lidi v Evropě než pobyt mezi pár lidmi na stanici. Tam si člověk vytvoří skupinku lidí, se kterými si rozumí. Expedice bývá složena z pohodových lidí, kteří se snaží ne­kazit náladu. Když už člověk oprav­du potřebuje klid, tak může jít ven a kousek od stanice se zadívat na moře a pokochat se nejkrásnějším pohledem na světě – na antarktic­ký poloostrov ozářený zapadajícím sluncem. Ten klid je úžasný.
 
Jaké největší zážitky si z Antarkti­dy odvážíte?
Určitě je to setkání se zvířaty, která se nebojí lidí. Pohledy do neskuteč­ně krásné krajiny, pozorování hvězd, slunce a měsíce na konci světa. Nadchnul mě také přelet vrtulníkem z ledoborce na ostrov Jamese Rosse.
 
Je něco, co byste si přála, aby se na vaší práci změnilo?
Na mé práci mi vadí snad jen ten pocit, že není lidmi doceně­na. Málokdo si dokáže představit, co dělám, když řeknu, že jsem pa­razitolog. Ale celkově si myslím, že by bylo hezké, kdyby se lidé více zajímali o vědu a byli hrdí ne­jen na sportovce, ale i na objevy a úspěchy vědců.

Člověk nemůže být lenošný a musí při studiu i v životě překo­nat pár překážek, ale hlavní je chytit se každé příležitosti. Někdy je po­třeba i štěstí, ale to si cestu najde.
VIZITKA

RNDr. Šárka Mašová
odborná pracovnice
Ústav botaniky a zoologie – Biologická sekce
botzool.sci.muni.cz

Přírodovědecká fakulta MU
Parazitologie
Žďár nad Sázavou
6 let se věnuje oboru.

Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2014.

Na podobné téma

Dálkové studium při práci chce pevnou vůli

Jak spojit zábavné s užitečným aneb Spolek mediků

Hledáte práci? Pomůže vám jazykový certifikát

Studentské spolky na fildě