Naděje svitla v libereckých technických službách

/VI. díl/ Všechny záložní varianty padly, takže bylo potřeba začít hledat pracovní příležitosti zase pěkně od začátku. Po úmorném prohledávání pracovních webů se konečně našlo něco i pro mě – Technické služby města Liberec hledaly tiskovou mluvčí. Tak tedy hurá na výběrko, které nemusí být jen formou pohovoru. Měsíc po skončení školy jsem si znovu napsala test.


Abych byla přesná, tak se technické služby v Liberci poohlížely po tiskové mluvčí a vedoucí sekretariátu. Po zkušenostech s Českou poštou jsem životopis poslala raději tradiční e-mailovou formou. A kupodivu přišlo: „Děkujeme za Váš zájem a sdělujeme Vám, že jste postoupila do dalšího kola výběrového řízení. Další kolo tohoto řízení proběhne formou testů, …“

Vycvičená hodinami zkoumání druhů výběrových řízení jsem se pustila do přípravy. Naučila jsem se nazpaměť všechny členy představenstva, věděla jsem, které hřbitovy v Liberci mají pracovníci společnosti na starosti a jak se tam v zimě odklízí sníh.

Na místo výběrového řízení jsem dorazila slušně oblečená, stejně jako dalších dvanáct (většinou o dost starších) sokyň. Vybrali nás ze šestapadesáti uchazečů. 


Test měl tři části. Nejprve jsme v časovém limitu vyplnily krátké gramatické cvičení. Následovalo hodinové psaní tiskové zprávy o zimní údržbě na základě velmi formálně napsaného materiálu, zřejmě závěrečné zprávy společnosti. Pak ještě chtěli poznat rychlost našeho psaní na počítači formou krátkého přepisu textu a celou záležitost uzavřel psychotest. „Všechny myši jsou modré. Všichni sloni jsou myši. Všichni sloni jsou modří. ANO/NE.“ Málem jsem se smíchy neudržela.

Smích mě ale přešel, když jsem zjistila, že na výsledky budeme čekat celý týden. Pak jsem ani v pátek nedostala žádnou zpětnou vazbu a bylo po náladě. V pondělí odpoledne jsem to nevydržela a mailem se dotázala, jak výběrové řízení dopadlo a trochu podlézavě přidala informaci, že jsem o to místo opravdu stála.

Alespoň mírně příjemné překvapení mě čekalo, když mi kromě strohého e-mailu o nepostoupení do dalšího kola volala sama personalistka. Zdálo se, že jí je snad opravdu líto, že mě nemohli vzít a vysvětlovala mi některé důvody. Mezi hlavními bylo zřejmě mé trvalé bydliště mimo Liberec. Ok, beru a jde se dál. Tedy spíš se jde v potravním řetězci trhu práce nejhlouběji. Na úřad práce. A že i s tamními úřednicemi může být veselo, o tom se s vámi podělím zase příště. 

Na podobné téma

Z úřadu práce: Žurnalistika a politologie? Ježišmarja!

PR agentura, vtipný balíček a jak to kvůli poště nevyšlo

Praxe vám může zajistit práci

Praxe v MF Dnes a jak to kvůli Babišovi nevyšlo