Mýtus o jednoduchých humanitních oborech

5. 2. 2015 | Lukáš Visingr
Rubrika: Vzdělávání, Studium | Doba čtení: 3 minuty

Blíží se termín, do kterého musejí středoškoláci podat přihlášky na vysoké školy, a někteří asi ještě váhají. Tento článek jim snad poskytne jednu či dvě užitečné rady, ale vedle toho by měl přispět k vyvrácení jedné všeobecně rozšířené představy.

Hodně lidí si myslí, že studium humanitních, resp. společenských věd je celkově snadné, ovšem po jeho zakončení absolventi nemůžou nalézt vhodné zaměstnání, kdežto studenti technických oborů se musí při studiu více snažit, ale se svým vzděláním snadno najdou práci.

Jedné polovině tohoto mýtu, tedy (údajné) záplavě pracovních pozic pro technicky vzdělané a naopak „nezaměstnatelnosti“ absolventů humanitních oborů, se už jeden článek věnoval. Nyní je možná čas porovnat i samo studium. Mám totiž podezření, že tvrzení o jednoduchém studiu humanitních oborů pochází hlavně od těch, kdo na nich nikdy nebyli. Jelikož mám tu výhodu, že jsem strávil čtyři roky na Fakultě elektrotechniky VUT Brno a pět let na Fakultě sociálních studií MU, mohu se podělit o své zkušenosti.


Četba jako základ studia

Představa, že se studenti humanitních, resp. společenských oborů příliš nezapotí a že dostávají své zkoušky bezmála „za docházku“, v každém případě vůbec neodpovídá skutečnosti. Možná vychází z faktu, že humanitní obory požadují méně času na přednáškách a seminářích, ale ten, kdo onomu klamu podlehne, se poté asi bude divit, jakou dobu bude muset strávit čtením knih a psaním seminárních prací a různých jiných textů.
 
Nebo že by snad samotné učivo bylo jednodušší? Neřekl bych. Také humanitní vědy mají své zákony, teorie a metody, které si svou složitostí a komplexností vůbec nezadají s těmi, jaké se musí „biflovat“ studenti technických oborů. Takové teoretické přístupy k politologii, srovnání všech ústav českých zemí či školy mezinárodní politiky jsou témata, nad kterými nepochybně zaplakal mnohý takříkajíc „oklamaný“ student.
 

Matematice se nevyhnete

A jestli se někdo domnívá, že ho studium společenských věd zachrání od oné tolik nenáviděné matematiky, může se také dočkat skutečně nepříjemného překvapení. Nemusí se přitom vůbec jednat o ekonomii, kde je matematika pochopitelně velmi důležitá. Zpracování výsledků anket v sociologii, přepočty hlasů na poslanecké mandáty v politologii či teorie her v mezinárodních vztazích, to vše potřebuje náročný matematický aparát.

Humanitní, resp. společenská studia navíc mnohdy požadují od studentů i něco, s čím má řada mladých lidí problém, totiž jasné a podložené formulování názorů. Nestačí se naučit vzorečky a čísla, je třeba pochopit složitý výklad nějaké teorie, zaujmout k němu stanovisko a aplikovat na nějaký konkrétní případ. Mám dojem, že mnozí ze současných studentů by před obhajobou vlastního názoru raději upřednostnili lehké mučení.
 

Neexistují těžké a lehké obory

Je však vysoce zajímavé, že mezi studenty humanitních oborů panuje představa právě opačná, tedy že jsou to naopak „inženýři“, kdo má snadné a pohodové studium. Zákony z přírodních a technických věd jsou jednoznačnější, nepožaduje se složité vymýšlení či formulování názorů, nemusí se číst zdaleka tolik literatury a psát tolik seminárních prací… Zdá se, že takřka každý předpokládá, že „ti druzí“ to mají jednoduché.
 
Jsou tedy humanitní studia složitější než technické obory? Jsou a nejsou. Vždycky totiž záleží na tom, komu co vyhovuje a kdo má na co vlohy. Někdo se prostě cítí lépe ve světě exaktních vzorců a nákresů, zatímco jinému vyhovují „volnější“ a subjektivněji orientovaná témata. Ale nelze prostě říci, že by to či ono bylo jaksi univerzálně jednodušší nebo složitější. A ti, kdo se stále ještě rozhodují nad přihláškami, by tedy měli vybírat takový obor, který je láká a v němž se cítí dobře, nikoli ten, kde to (údajně) budou mít lehké.

Na podobné téma

Jak se dělá ples aneb přijďte si nejen zatančit

Nový studijní řád MU v praxi

Posuňte se v komunikaci o stupeň výš

Za týden expertem na Public Relations