Všichni studenti to znají – studium není levná záležitost. Ubytování, šalinkarta, jízdenka domů k rodičům, menza a ještě aby na nějaký ten společenský život zbylo. Už ne všichni studenti mají ale to štěstí, že je dokáží rodiče plně finančně podpořit. Potom přichází na řadu brigáda, která má pokrýt většinu nákladů. Možnosti jsou různé. Pokud Vám jde o to, mít možnost si dopřát pár večírků s kamarády a dopřát drahé polovičce milý dárek, spokojíte se nejspíš s něčím z běžné nabídky na internetu, je-li ale jenom na vás zaplatit si pokoj na privátě, koupit knížky a pokrýt stravu, budete o něco náročnější.
Toto je případ Nikol (jméno bylo samozřejmě změněno). Pochází z východočeského města, její rodiče jsou průměrně vydělávající lidé, kteří si mohou dovolit poslat starší ze svých dvou dětí na státní vysokou školu. Na soukromou však už nikoliv. Nikol vystudovala gymnázium a rozhodně nechtěla s maturitním vysvědčením zamířit na úřad práce, na státní vysokou školu se ale nedostala, přijímačky na soukromou vysokou školu v Brně, kam se hlásila více méně pouze z jistoty, se jí ale podařily. Jenže kde vzít 40 tisíc korun školného za akademický rok, to nevěděla. Jisté ale bylo, že bude potřeba sehnat brigádu, protože rodiče jako finanční podpora nepřicházeli v úvahu.
Vzhledem k časové náročnosti školy sháněla brigádu, která by jí umožňovala pracovat přes noc, ale v průběhu hledání ji zaujala práce spojující modeling, angličtinu a nadprůměrné výdělky. Záhy zjistila, že se jedná o videochat.
Přes počáteční rozpaky se vydala do agentury v centru Brna, kde se o práci dozvěděla více. Nakonec se domluvili a Nikol začala pracovat na videochatu. Čtyřikrát týdně tak dochází do „kanceláře“ v centru Brna, kde má svůj vyhrazený pokojík. Pracovní dobu si upravuje podle sebe a především rozvrhu hodin. Pracuje pod uměleckým jménem a v podstatě sama sobě nalhává, že je „výkonnou umělkyní“. Ve skutečnosti posedává v lehkém spodním prádle před kamerou a „diskutuje“ s muži, kteří se s ní dají do řeči. Nejprve zadarmo a ve veřejné místnosti, ale dostatečně vábivě na to, aby vzbudila zájem muže, který se rozhodne si ji „odvést“ do soukromé místnosti. Ta už je samozřejmě placená.
„Na soukromé místnosti už se potom věnuji jen zákazníkovi, dostávám různé příkazy, které plním, ale samozřejmě se snažím tu dobu, kterou strávíme ,spolu‘, natahovat. Zákazníka to stojí víc a já si potom taky víc vydělám,“ dodává Nikol. Těmi příkazy myslí pokyny k striptýzu nebo sebeuspokojování. Všechno samozřejmě snímá kamera, která záznam přenáší směrem ke klientovi, ale také do počítače provozovatele, který si takto může snadno ověřit kvalitu poskytovaných služeb.
Z odhalení Nikol strach nemá, tyto videochaty nejsou přenášeny v rámci České republiky, klientelu tvoří anglicky hovořící muži, proto je v inzerátu vyžadovaná angličtina. Tu akademickou si v rámci brigády ale moc nevylepší, výrazy, které klienti-rodilí mluvčí používají, Nikol předtím ani neznala, dostala od „šéfové“ slovníček, aby věděla, co po ní klient vlastně chce. Někdy se zákazníky mluví, častěji jí však dopisují, záleží totiž na ceně služby: levnější videochaty fungují tak, že zákazník s Nikol komunikuje přes klávesnici, Nikol na něj ale může ale přímo mluvit, ty dražší videochaty už umožňují běžnou konverzaci mezi oběma, třeba jako na Skypu.
Nikol si práci pochvaluje, daří se jí na školné vydělávat, za čtyři dny v práci si vydělá okolo 3 000 Kč, záleží na tom, jak se jí daří. Navíc peníze dostává dvakrát do měsíce. Rodiče o ničem neví, říká, že má slušně placenou brigádu jako asistentka v reklamní agentuře a splátkový kalendář na školné, který opravdu má. Na otázku, jestli si najde jinou práci, až si na školné vydělá, váhavě kroutí hlavou: „Doplňovat zboží do obchodu asi nepůjdu a školné na další rok taky někdo zaplatit musí“.
Videochaty jsou speciální erotickou službou, při níž nedochází ke kontaktu poskytovatele se zákazníkem, služba probíhá prostřednictvím kamerového přenosu mezi místem pracoviště ženy a nejčastěji domácím prostředím klienta. Videochaty vysílané z České republiky nejsou přenášeny v domácí zemi a Slovenské republice, ale jsou cíleny na zahraniční trhy, aby byla zachována anonymita poskytujících dívek. Pokud má dívka například rodinu v zahraničí, mohou být na její přání pro přenos blokovány i tyto země. Pracovní doba je velmi flexibilní, dívka si ji zpravidla přizpůsobuje, někteří provozovatelé připouštějí práci i z domu. Nabízené výdělky se pohybují v rozmezí 100 až 1000 Kč za hodinu, záleží na „šikovnosti“ dívky. Principem je, že dívka dostává nějakou část toho, co platí zákazník provozovateli, na nejmenovaném videochatu je to 70% z částky 8 Kč za minutu služby, s tím, že je možno chatovat i s více zákazníky najednou – pokud dívka na takovémto videochatu chatuje se třemi zákazníky najednou, může si vydělat 1 440 Kč za hodinu.
