Učil jsem angličtinu v Indonésii. Díky AIESEC

/ROZHOVOR/ Je mu teprve 20 let, ale už žil v pěti různých státech, kde nejenom chodil do školy, ale také pracoval. Student ekonomie a informatiky na brněnské Masarykově univerzitě Martin Lofaj strávil léto díky organizaci AIESEC jako lektor angličtiny v Indonésii. Mezi svými zážitky vnímá tuto zkušenost jako tu nejsilnější.

0817 ucil jsem 1 520x411/ROZHOVOR/ Je mu teprve 20 let, ale už žil v pěti různých státech, kde nejenom chodil do školy, ale také pracoval. I přesto, že často využívá možnost cestovat, stále se čím dál tím raději vrací domů na rodné Slovensko, kde ovšem moc dlouho nepobyde, protože ho další příležitost zavolá do světa. Student ekonomie a informatiky na brněnské Masarykově univerzitě Martin Lofaj strávil léto díky organizaci AIESEC jako lektor angličtiny v Indonésii. Mezi svými zážitky vnímá tuto zkušenost jako tu nejsilnější.

Jeho rodiče se v době jeho dětství a dospívání hodně stěhovali za pracovními příležitostmi, takže se nemůžeme divit, že v Martinově životopise najdeme hned několik různých míst pobytu: rok navštěvoval mateřskou školku v Japonsku, na základní a střední škole studoval v rozpětí čtyř let v USA, kde si našel i brigádu. V červnu 2012 odjel na 2,5 měsíce do Indonésie a momentálně ho najdete ve Francii, kde v rámci programu ERASMUS pobývá od září 2012 do srpna 2013. S jídlem roste chuť a není tedy divu, že světoběžník jeho zkušeností se nezalekl ani tak exotické země jakou Indonésie bezesporu je.

Proč sis vlastně vybral Indonésii?

Jihovýchodní Asie byla vždycky mým snem, navnadila mě vlastně moje sestřenice, když mi vyprávěla o svých zážitcích z této země – o uchvacující přírodě, milých lidech a absolutně odlišné kultuře. Když jsem pak dostal díky studentské organizaci AISEC možnost vyjet na stáž, přirozeně jsem hledal mezi nabídkou právě tuto zemi. Jednalo se o výuku angličtiny na střední škole a zaujal mě především dobře napsaný průvodní text. Proto jsem si vybral právě tuhle stáž.

0817 ucil jsem 1 520x411

Jak široká je nabídka stáží organizace AIESEC a jak se taková stáž vyřizuje?

Databáze zahrnuje 23 000 stáží různých oborů, takže by se opravdu nemělo stát, že by si člověk nevybral. Veškerou administrativu jsem vyřídil za 3 měsíce - zpočátku se jednalo o administrativu vázanou s organizací AISEC spojenou se stáží, což zahrnuje papírování na české straně a následně jednání s členy AISEC v Indonésii, kteří už se postarali o kontakt se školou, kde jsem chtěl pracovat. Potom přišla řada na osobní dokumenty jako letenky, víza a tak dále. Musím ale zmínit, že z indonéské strany jsem dostal všechny potřebné dokumenty, takže jsem netápal, ale zbytek jsem si už na ambasádě vyřídil sám.

Jak a kde stáž probíhala?

Pracoval jsem na škole, která čítala 24 tříd po přibližně 22 dětech, takže celkem asi 600 studentů ve věku 12 až 15 let. Škola se nacházela v pátém největším městě Indonésie Semarang, které má přibližně 1,5 milionu obyvatel.  Po čistou dobu 6 týdnu jsem měl za úkol učit všechny děti anglicky, což znamenalo, že s každou třídou jsem strávil nanejvýš tři vyučovací hodiny po 40 minutách. Děti měly navíc rozdílné úrovně angličtiny a nebyly rozděleny do skupin, takže to bylo kolikrát náročné, ale studenti byli velmi snaživí. Zpočátku jsem přihlížel jejich vyučovacímu stylu, poté jsem začal vyučovat pod dohledem přísedícího učitele a do týdne už jsem převzal výuku zcela sám.

S přihlédnutím k úrovni angličtiny tvých studentů  - komunikoval jsi s nimi pouze v angličtině nebo bylo nutné se naučit jejich jazyk?

Před začátkem mojí stáže po mě nikdo nevyžadoval, abych se naučil indonésky, ale samozřejmě pro zapojení se do tamního života je to mnohem lepší a základní znalost vlastně nezbytná. Stejně tak pro děti, pokud jsem jim chtěl dát nějaký základní pokyn, to bylo příjemnější, a necítily se tak ztracené. Já osobně se dokážu zorientovat v obchodě, na ulici nebo počítat.

0817 ucil jsem 3 520x390

Jaká je finanční podpora stáže organizací AIESEC?

Moje stáž byla placená, což není pravidlem - v principu nejde o to, aby si stážista vydělal peníze, ale aby zdokonalil svůj profesní profil a získal nové zkušenosti, takže jsem se především spoléhal na peníze, které jsem si přivezl ze Slovenska. Žádné stipendium nebo grant na pokrytí cestovních výloh a ubytování jsem nedostal. Jen pro představu za zpáteční letenku Praha – Soul – Jakarta jsem zaplatil  750€, na druhou stranu je cenová hladina na Indonésii výrazně nižší – za menu včetně nápoje v restauraci zaplatíte kolem 1€ a za cestu MHD (samozřejmě s nižším komfortem než u nás) kolem 20 centů. Ubytování jsem měl zajištěné zdarma u dobrovolnické rodiny, pro kterou bylo obrovským zážitkem mít u sebe doma Evropana – jsme pro ně jako zcela jiný lidský druh.

Jak bys celou stáž zhodnotil?

Byla to pro mě nejsilnější zkušenost v mém dosavadním životě, dostal jsem se do úplně jiného světa, zažil jsem jiné náboženství (Indonésané jsou muslimové, pozn. autorky), jiný životní styl, absolutně jiné podnebí  - je tam neustále velmi teplo.  Naučil jsem se nový jazyk, rozvinul jsem si své komunikační schopnosti, musel jsem překonat sebe sama – to všechno mi neustále pomáhá v poznání svých limitů. Pobyt mi určitě zpříjemnili místní, kteří jsou velmi přívětiví a nápomocní, až jsem měl potřebu si některé věci zařídit úplně sám. Momentálně se chci spíše soustředit na studium ekonomie a informatiky, což je můj hlavní obor, ale další cestu určitě nevylučuji.

0817 ucil jsem 2 520x364

Jaký musí člověk být, aby se odhodlal pro pobyt v tak exotické zemi? Je něco, co ti v Indonésii chybělo?

Rozhodně je potřeba mít chuť vyzkoušet něco úplně nového a být otevřený novým věcem, bez toho se utrápíte v jakékoli jiné zemi. V Indonésii o mě bylo dobře postaráno, jediné, co mi scházelo, bylo dobré české a slovenské pivo.

Na podobné téma

Dobrovolníci všech zemí, spojte se

Vydělávat o prázdninách libry není tak složité

Au pair: Jak vyrazit do zahraničí na vlastní pěst? II

Rok jako au-pair ve Španělsku